Pozvánka na operaci OSN Lifeline SudanEdit
V březnu 1993 Robert Hadley, bývalý fotograf a v současné době informační důstojník na operaci Lifeline OSN Súdán nabídl Joãovi Silvovi a Kevinovi Carterovi, aby přišli do Súdánu a informovali o hladomoru v jižním Súdánu. Byla to nabídka jít s povstalci do jižního Súdánu. Silva to považovala za příležitost pracovat v budoucnu spíše jako válečný fotograf. Zahájil opatření a zajistil úkoly týkající se výdajů na cestu. Silva řekla Carterovi o nabídce a Carter měl také zájem jít. Podle kolegy válečného fotografa Grega Marinovicha viděl Carter cestu jako příležitost vyřešit některé problémy „cítil se v pasti“. Fotografovat v Súdánu byla příležitost pro lepší kariéru na volné noze a Kevin byl zjevně „na vysoké cestě, motivovaný a nadšený z cesty“. Aby zaplatil za cestu, Carter zajistil nějaké peníze od Associated Press a dalších, ale potřeboval si půjčit peníze od Marinovicha, a to i za závazky doma. Carter a Silva nevěděli, že operace OSN Lifeline Súdán měla „velké potíže se zajištěním financování súdánské palačinky“, vysvětluje Marinovič. Marinovich dále napsal: „OSN doufala, že zveřejní hladomor… Bez publicity, která by ukázala potřebu, bylo pro humanitární organizace obtížné udržet financování.“ O politických rozdílech a boji „João a Kevin nic z toho nevěděli – chtěli jen nastoupit a pořídit fotografie.“
Čekání v NairobiEdit
Silva a Carter se pečlivě připravili výlet. Cestou do Súdánu se zastavili v Nairobi. Nové boje v Súdánu je donutily čekat v Nairobi na neurčitou dobu. Mezi tím Carter letěl s OSN na jeden den do Juby v jižním Súdánu, aby pořídil fotografie člunu s potravinovou pomocí pro tento region. Ale brzy se situace znovu změnila. OSN obdržela od povstalecké skupiny povolení létat s potravinovou pomocí do Ayodu. Také Rob Hadley letěl na lehkém letadle OSN a vyzval Silvu a Cartera, aby s ním letěli do Ayodu.
V AyodEdit
Následujícího dne se jejich lehká letadla dotkla v malém osada Ayod s přistáním nákladního letadla krátce nato. O obyvatele osady se po nějakou dobu starala pomocná stanice OSN. Greg Marinovich a João Silva to popsali v knize Klub Bang Bang, Kapitola 10 „Mouchy a hladoví lidé“. O dítě bylo postaráno už předtím, než tam přistáli Kevin Carter a João Silva a Carter pořídil jeho slavný snímek. Marinovich napsal, že vesničané již čekali vedle přistávací dráhy, aby dostali jídlo co nejrychleji: „Matky, které se přidaly k zástupu čekajícím na jídlo, nechaly své děti na nedaleké písčité půdě.“ Silva a Carter se rozešli, aby vyfotografovali děti i dospělé, živé i mrtvé, všechny oběti katastrofického hladomoru, který během války nastal. Carter šel několikrát za Silvou, aby mu řekl o šokující situaci, kterou právě vyfotografoval. Svědek hladomoru na něj emocionálně působil. Silva hledal povstalecké vojáky, kteří by ho mohli odvést k někomu s autoritou, a když našel několik vojáků, připojila se k němu Carterová. Vojáci nemluvili anglicky, ale jednoho zajímali Carterovy hodinky. Carter mu jako dárek poskytl své levné náramkové hodinky. Vojáci se stali jejich bodyguardy a sledovali je kvůli ochraně.
Zůstali týden s rebely potřebovali povolení velitele rebelů. Jejich letadlo mělo odletět za hodinu a bez povolení k pobytu by byli nuceni odletět. Opět se rozešli a Silva šla do komplexu kliniky požádat o rebela velitel a bylo mu řečeno, že velitel byl v Kongoru v jižním Súdánu. To byla dobrá zpráva pro Silvu, protože „jejich malé letadlo OSN tam míří dál“. Opustil kliniku a vrátil se na přistávací dráhu, kde fotografoval děti i dospělé na své cestě. Na horkém slunci narazil na dítě ležící na tváři – vyfotil ho.
Carter uviděl Silvu na dráze a řekl mu: „Nevěříš tomu, čemu já“ právě střílel! … střílel jsem na to dítě na kolenou, a pak jsem změnil úhel, a najednou tu byl ten sup hned za ní! … A já jsem pořád střílel – natáčel spoustu filmů! Silva se ho zeptala, kde snímek natočil, a rozhlížela se, aby také pořídila fotografii. Carter ukázal na místo vzdálené 50 m (160 stop). Potom mu Carter řekl, že supa zahnal. Řekl Silvovi, že byl šokován situací, kterou právě vyfotografoval, a řekl: „Vidím to všechno a na co si jen pomyslím, je Megan“, jeho mladá dcera. O několik minut později odjeli z Ayodu do Kongoru.
V roce 2011 otec dítěte odhalil, že dítětem byl ve skutečnosti chlapec Kong Nyong a bylo o něj postaráno stanicí OSN pro potravinovou pomoc. zemřel podle jeho rodiny čtyři roky před, c. 2007, na „horečky“.