Bitva o Guadalcanal druhé světové války byla první velkou ofenzívou a rozhodujícím vítězstvím spojenců v tichomořském divadle. S japonskými jednotkami rozmístěnými v této části Šalamounových ostrovů zahájili američtí mariňáci v srpnu 1942 překvapivý útok a převzali kontrolu nad budovanou leteckou základnou. Po rozvinutí řady pozemních a námořních střetů byly na ostrov přivedeny posily a obě strany utrpěly těžké ztráty pro své kontingenty válečných lodí. Japonci však utrpěli mnohem větší počet obětí a do února 1943 si vynutili stažení z Guadalcanalu.
Když japonská vojska 8. června 1942 dorazila na Guadalcanal, postavila leteckou základnu a poté americké námořní pěchoty přistál o dva měsíce později, aby jim to odnesl, jen málo lidí mimo jižní Pacifik někdy slyšelo o té skvrně džungle na Šalamounových ostrovech o rozloze 2500 čtverečních mil. Následující šestiměsíční kampaň na Guadalcanalu se však ukázala jako bod obratu války v Pacifiku.
Strategicky bylo držení letecké základny Guadalcanal důležité pro kontrolu námořních komunikačních linií mezi Spojenými státy a Austrálií . Bitva u Guadalcanalu byla z operačního hlediska pozoruhodná vzájemným vztahem složité řady střetnutí na zemi, na moři i ve vzduchu. Takticky vyniklo odhodlání a vynalézavost amerických mariňáků, jejichž houževnatá obrana letecké základny přezdívaná Henderson Field umožnila Američanům zajistit leteckou převahu.
Na konci bitvy 9. února V roce 1943 ztratili Japonci dvě třetiny z 31 400 vojáků spáchaných na ostrově, zatímco američtí mariňáci a americká armáda ztratili méně než 2 000 vojáků z asi 60 000 rozmístěných. Ztráty lodi na obou stranách byly těžké. Ale zdaleka nejvýznamnější ztrátou pro Japonce bylo zdecimování jejich elitní skupiny námořních pilotů. Japonsko po Guadalcanalu již nemělo reálnou naději odolat protiofenzivě stále silnějších Spojených států.