Vezměte s rezervou
- Jídlo a pití
Jaký je význam výrazu „Vezměte s rezervou“?
Chcete-li učinit prohlášení s „zrnko soli“ (nebo „špetka soli“) znamená přijmout to při zachování určité míry skepticismu ohledně jeho pravdy.
Jaký je původ fráze „Vezměte s obilím soli „?
Myšlenka vychází ze skutečnosti, že jídlo se snáze spolkne, pokud je přijato s malým množstvím soli.
Plinius starší přeložil starodávný text, který někteří navrhli jako protilátku proti jedu, se slovy „buďte nalačno a zrnko soli“.
Pliniusova Naturalis Historia, 77 nl se překládá do moderní Angličtina tedy:
Po porážce mocného panovníka Mithridata našel Gnaeus Pompeius ve své soukromé kabinetu recept na protijed vlastním rukopisem; mělo to následující účinek: Vezměte dva sušené ořechy, dva fíky a dvacet listů rue; rozdrťte je všechny společně s přídavkem zrnka soli; pokud si člověk vezme tuto směs nalačno, bude důkazem proti všem jedům pro daný den.
Navrhuje se, aby škodlivé účinky mohly být zmírněny zrnka soli.
Obrazový význam, to znamená, že pravda může vyžadovat umírněnost pomocí fiktivní aplikace „zrnka soli“, vstoupil do jazyka až mnohem později, bezpochyby ovlivněn studiem klasických učenců „studováním starořeckých textů, jako jsou díla Plinia. Fráze se v angličtině používá od 17. století; například v komentáři anglického náboženského komentátora Johna Trappa ke Starému a Novému zákonu, 1647:
„Toto je třeba brát s rezervou soli. „
To, co Trapp touto citací myslel, není zcela jasné, ale je možné, že neměl v úmyslu vyjádřit obrazný význam nyní to chápeme jako „přijato s rezervou.“ V každém případě se výraz neobjevil znovu v tisku po několik století a v Americe spíše než v Anglii. Vydání amerického literárního časopisu The Athenæum v srpnu 1908 obsahovalo tento text:
Naše důvody, proč nepřijímáme autorovy obrázky raného Irska bez mnoha zrn soli.
Může se stát, že „přijato s rezervou“, ve smyslu, který mu nyní dáváme, se objevilo na počátku 20. století Amerika.
Varianta „špetka soli“ je ve Velké Británii běžnější. Nejstarší tištěná citace, kterou pro ni najdu, je FR Cowell „s Cicero & the Roman Republic, 1948:
„Pomaleji se vyvinul kritičtější duch, takže Cicero a jeho přátelé vzali před polknutím víc než pověstnou špetku soli vše, co napsali tito starší autoři. „