Rozdíl č. 1 – Pravoslavná církev nemá postavu papeže
Rozdíl č. 2 – Zapojení dětí
Rozdíl č. 3 – Co se stane po smrti
Rozdíl č. 4 – Liturgická revize
Rozdíl č. 5 – Askeze a půst
Přepis:
Rozdíl č. 1 – Pravoslavná církev nemá postavu papeže
Pravděpodobně největším a nejviditelnějším rozdílem mezi pravoslavnou církví a římskokatolickou církví je to, že pravoslavná církev nemá postavu papeže. Pro římské katolíky je papež nejen svrchovaný, to znamená, že má okamžitou jurisdikci v každé církvi na celém světě, ale je za určitých okolností také neomylný. Pravoslavná církev nesouhlasí ani s jednou z těchto nauk. Nevidíme žádného biskupa jako svrchovaného na celém světě, ani nevidíme, že by ho Bůh uchoval neomylně, když mluví o víře a morálce. V podstatě máme biskupský sbor a oni rozhodují společně a obvykle budou mít patriarchu nebo primáta s jiným titulem, který předsedá jejich schůzkám, ale není absolutním vládcem všech. Pro nás jsou si všichni biskupové zásadně rovni, i když někteří mohou mít o něco větší poziční autoritu než ostatní. Nikdo z nich nemá takové teologické místo, které papež zastává pro římskokatolickou církev.
Rozdíl č. 2 – Zapojení dětí
Pravoslavné děti, naše děti, jsou plně zahrnuty. Římskokatolické děti jsou pokřtěny, ale mohou se plně zúčastnit až později, v závislosti na tom, o čem to mluvíte, ať už je to přijímání nebo biřmování. Zatímco pravoslavní křesťané jsou plně zapojeni do celého života sboru sakramentsky a děti vyrůstají a přijímají přijímání ze svých nejranějších vzpomínek, protože jsou doslova přijímány jako nemluvňata.
Rozdíl č. 3 – Co se stane po smrti
Římskokatolická výuka o očistci a poté také o systému odpustků. Pravoslavní v nic z toho nevěří. Nevěříme, že existuje takový druh mezipřistání, kde musíme čekat a trpět, aby byly všechny časové následky hříchu vymazány a zaplaceny. Očistec a odpustky jednoduše nejsou součástí pravoslavného křesťanského života.
Rozdíl č. 4 – Liturgická revize
Nejen druhý vatikánský koncil, ale i zde došlo k této velké liturgické revizi. byla velká změna v normálním uctívacím životě vašeho průměrného katolíka. Mše se úplně změnila a mnoho dalších věcí se změnilo také v uctívacím životě. Pro pravoslavnou církev jsme nikdy nic takového nezažili. Východ i Západ jistě během staletí zažily liturgické změny, ale tyto změny byly obvykle velmi pomalé. Pokud by došlo k reformám, nebyly by zdaleka tak významné jako to, co zažili katolíci na konci 60. a na začátku 70. let. To, co byl normální katolický život před šedesátými léty, není po tomto období delší než normální katolický život. Pro pravoslavné křesťany je velmi, velmi malý rozdíl. Otázkou je, že pro každého z nás je ve skutečnosti něco jako to, kolik se vlastně účastníme normálního ortodoxního křesťanského života.
Rozdíl č. 5 – askeze a půst
Kdysi římští katolíci měli mírně přísnou půstovou tradici. Nyní je do značné míry jedinou povinností pro většinu katolíků to, že nejíte maso pouze v pátek pouze během půstu. Pravoslavný křesťan, který skutečně sleduje to, co se od nás očekává, skončíme na půstu téměř půl dne v roce. To neznamená, že všichni pravoslavní křesťané jsou tak dobří v půstu. Někteří v tom jsou docela dobří a někteří v tom nejsou tak dobří, nicméně očekávání se pro ortodoxní opravdu vůbec příliš nezměnila. V průběhu dějin tu a tam vidíme určité úpravy, ale ve 20. století došlo u katolíků k velké změně, kde byl půst téměř úplně odložen. To, co jako katolík prožíváte v každodenním životě, se významně změnilo, pokud jde o to, co se od vás očekává, že budete jíst nebo nejíst. Zatímco pro pravoslavné jsme nikdy tak velkou změnu nezažili.