Závěr: Sociální spravedlnost a společné dobro
Tento článek pojednává o hlavních bodech shody a neshod mezi různými koncepcemi společného dobra, stejně jako několik centrálních témat zájmu. Na závěr mi dovolte říci něco o vztahu mezi společným dobrem a sociální spravedlností.
Zvažte případ přátelství. Přátelství je sociální vztah, který vyžaduje, aby ti, kdo ve vztahu stojí, přemýšleli a jednali tak, aby představovaly určitou formu společného zájmu. Příslušná forma zájmu zahrnuje základní požadavky morálky – tj. To, co Scanlon (1998) nazývá „morálka správné a špatné“ – protože přátelé si nesmí navzájem lhát, navzájem se napadat nebo se navzájem nespravedlivě využívat. Ale dokonce i cizinci jsou je třeba dodržovat tyto základní morální standardy. Přátelství se vyznačuje tím, že forma vzájemného zájmu přesahuje rámec základní morálky a vyžaduje, aby si přátelé zachovali určité vzorce chování na základě toho, že tyto vzorce slouží určitým společným zájmům.
Členové politická komunita stojí v sociálním vztahu a tento vztah také vyžaduje, aby přemýšleli a jednali způsobem, který ztělesňuje určitou formu vzájemného zájmu. Společné dobro definuje tuto formu zájmu. Společné dobro zahrnuje určité základní požadavky sociální spravedlnosti, protože občané musí zajistit jeden druhému se základními právy a svobodami a nesmí se navzájem vykořisťovat. Ale společné dobro jde nad rámec základních požadavků spravedlnosti, protože vyžaduje, aby občané zachovali určité vzorce chování na základě toho, že tyto vzorce slouží určitým společným zájmům.
Analogie s přátelstvím by měla jasně ukázat, že společné dobro se liší od sociální spravedlnosti, ale stále s ní úzce souvisí. Podle většiny hlavních tradičních názorů jsou zařízení a zájmy, o něž mají členové politické komunity vztah, že jsou povinni se o ně starat, částečně definovány z hlediska sociální spravedlnosti. Například Rousseau (1762b), Hegel (1821) a Rawls (1971) všichni tvrdí, že základní systém soukromého vlastnictví je jak požadavkem spravedlnosti, tak prvkem společného dobra. Podobně ve věcech NaturalLaw a Natural Rights Finnis tvrdí, že respekt k lidským právům je požadavkem spravedlnosti a že „zachování lidských práv je základní složkou společného dobra“ (1980: 218). Společné dobro však jde nad rámec požadavků spravedlnosti protože (1) popisuje vzorec vnitřní motivace, nikoli pouze vzorec vnějšího chování a (2) může zahrnovat prostředky a zájmy, které nejsou obecnými požadavky spravedlnosti.
To vše nám zanechává některé důležité Otázky. Mnoho současných společenských otázek vychází z neshod o tom, kdy občané mohou zaujmout aprivatizovanou perspektivu a kdy musí uvažovat z hlediska obecného dobra. Sociální spravedlnost v těchto otázkách často mlčí, protože lidé by v zásadě mohli jednat tak, jak to spravedlnost vyžaduje schématem soukromých pobídek nebo zájmem o společné zájmy. Tyto sociální otázky lze nejlépe chápat jako řešení sporů o povaze politické a podobu vzájemného zájmu, kterou vyžaduje. Při objasňování tohoto vztahu a toho, co od nás vyžaduje, nad rámec toho, co si navzájem dlužíme jako součást spravedlnosti, hraje důležitou roli filozofická reflexe.