Historic Homo sapiens
Cro-Magnon 1, objevený v roce 1868, byl jednou z prvních fosilií, které byly uznány za součást našeho vlastního druhu – Homo sapiens. Tato slavná fosilní lebka pochází z jedné z několika moderních lidských koster nalezených ve slavném skalním úkrytu v Cro-Magnon poblíž vesnice Les Eyzies ve Francii.
Stavba silnic v roce 1868 odhalila skalní úkryt zastrčený do vápencový útes. Vědci během výkopů poznali podlahu okupace směrem k zadní části jeskyně. Okupační oblast odhalila pozůstatky čtyř dospělých koster, jednoho dítěte a několika úlomků kostí. Stav a umístění ozdob, včetně kousků skořápky a zvířecích zubů vytvořených do podoby přívěsků nebo náhrdelníků, vedlo vědce k přesvědčení, že kostry byly úmyslně pohřbeny v útulku v jediném hrobě. Místo bylo jedním z prvních, které založily starověké kořeny moderního člověka, a fosilie z tohoto úkrytu představují jedny z nejstarších populací Homo sapiens v Evropě. Přidružené nástroje a fragmenty fosilních zvířecích kostí datují lokalitu do nejvyššího pleistocénu, pravděpodobně mezi 32 000 a 30 000 lety.
Cro-Magnon 1 je mužská kostra středního věku jednoho ze čtyř nalezených dospělých jedinců v jeskyni u Cro-Magnon. Vědci odhadují jeho věk úmrtí na méně než 50 let. Kromě zubů je jeho lebka úplná, ačkoli kosti v jeho obličeji jsou znatelně vystaveny plísňovým infekcím.
Zatímco kromaňonské pozůstatky jsou zástupci prvních anatomicky moderních lidských bytostí, které se objevily v západní V Evropě nebyla tato populace vůbec první anatomicky moderní člověk, který se vyvinul – náš druh se vyvinul asi před 200 000 lety v Africe. Lebka Cro-Magnon 1 však vykazuje rysy, které jsou pro moderní lidi jedinečné, včetně vysoké, zaoblené lebky s téměř svislým čelem. Velký hřeben obočí již nepřekrývá oční důlky a neexistuje výrazný prognathismus obličeje a čelisti.
Analýza koster nalezených ve skalním úkrytu naznačuje, že lidé v tomto období vedli fyzicky těžkou život. Kromě plísňové infekce Cro-Magnon 1 několik osob nalezených v útulku spojilo obratle v krku naznačující traumatické poranění a dospělá žena nalezená v útulku přežila nějakou dobu se zlomeninou lebky. Přežití jednotlivců s takovými onemocněními svědčí o skupinové podpoře a péči, která umožnila uzdravení jejich zranění.