Nic se nezdá klidnější než spící dítě. Ale za tímto klidným malým výrazem se odvíjejí fantastická dramata, jako divadelní představení za zavřenými oponami? Nebo je scéna prázdná?
Podle psychologa Davida Foulkese, jednoho z předních světových odborníků na dětské snění, lidé často mylně srovnávají schopnost svých dětí vnímat s schopnost snít. „Pokud organismus prokáže, že dokáže vnímat realitu, jsme náchylní si představit, že může snít také,“ napsal Foulkes v „Dětském snění a rozvoji vědomí“ (Harvard University Press, 2002). Ale vzhledem k nezralosti „omezené skupiny zkušeností a jejich mozků“ u dětí si Foulkes a další neurologové myslí, že jsou během prvních let života ve skutečnosti bezesní.
A to navzdory skutečnosti, že od narození dále spící děti vstupují do spánkové fáze REM (rychlý pohyb očí) – do které sní dospělí. A chlapče, dělají: Novorozenci tráví polovinu času spánku v REM, doprovázeni trhavými očními bulvami, škubáním těl a charakteristickým pilovitým vzorem na mozkových skenech. Pro srovnání, dospělí tráví jen jednu čtvrtinu svého spánku v REM a zbytek v bezesné fázi bez REM, která je poznamenána pomalu se měnícími mozkovými vlnami. Pokud by děti během REM snívaly, pak by snily o ekvivalentu osmihodinového pracovního dne. To by bylo hodně najetých kilometrů, kdybychom se dostali z těch několika obrazů, které „nasbírali z jejich ložnic, hraček a tváří rodičů“.
Místo toho se neurovědci domnívají, že REM spánek plní u novorozenců a kojenců úplně jinou roli: Umožňuje jejich mozkům vytvářet cesty, integrovat se a později jim pomáhá rozvíjet jazyk. (Podobně se mladiství ptáci učí písně během spánku REM.) Zatímco celá ta gruntová práce probíhá, chybí jim prostor pro hlavu a schopnost představit si sebe jako hrdiny dětských dobrodružství, nebo snít fantasy hračky.
Snění, myslí si neurovědci, je kognitivní proces, který vzniká v raném dětství, jakmile děti získají schopnost představovat si věci vizuálně a prostorově. Podle výzkumu Foulkese a jeho kolegů dokonce i děti ve zralém věku 4 nebo 5 let obvykle popisují sny, které jsou statické a prosté, bez pohyblivých nebo jednajících postav, bez emocí a bez vzpomínek.
Živé sny se strukturovanými příběhy, které se odehrávají ve věku 7 nebo 8 let, přibližně ve stejnou dobu si děti jasně porozumí své vlastní identitě. Vědci si myslí, že vědomí sebe sama je nezbytné pro vložení sebe sama do snů. Ve skutečnosti množství sebepoznání, které dítě má – její chápání, že by byla stejná osoba, i kdyby například měla jiné jméno, a že je to stejná osoba, jako když byla ještě dítě – silně koreluje s živostí a množstvím struktury spiknutí ve snech tohoto dítěte.
Když se Foulkesovy nálezy o snění u dětí týkají kojenců, dospějí neurologové k docela neuspokojivému závěru, že děti příliš nesní čehokoli. Jejich mozky jsou jinak zapojeny.
Sledujte Natalie Wolchover na Twitteru @nattyover. Sledujte Lifes Little Mysteries na Twitteru @llmysteries, pak se k nám připojte na Facebooku.