Pozadí
Dva odlišné zákony přijaté v nacistickém Německu v září 1935 jsou souhrnně označovány jako norimberské zákony: říšský občanský zákon a zákon pro Ochrana německé krve a německé cti. Tyto zákony ztělesňovaly mnoho rasových teorií podporujících nacistickou ideologii. Poskytli by právní rámec pro systematické pronásledování Židů v Německu.
Adolf Hitler vyhlásil norimberské zákony 15. září 1935. Německý parlament (Reichstag), poté složený výhradně z nacistických představitelů, prošel zákony. Antisemitismus měl pro nacistickou stranu zásadní význam, proto Hitler svolal parlament na zvláštní zasedání na každoročním shromáždění nacistické strany v Norimberku v Německu.
Říšský zákon o občanství
Nacisté dlouho hledali právní definici, která by identifikovala Židy nikoli podle náboženské příslušnosti, ale podle rasového antisemitismu. Židy v Německu nebylo snadné identifikovat zrakem. Mnozí se vzdali tradičních postupů a zdání a integrovali se do hlavního proudu společnosti. Někteří již nepraktikovali judaismus a dokonce začali slavit křesťanské svátky, zejména Vánoce, se svými nežidovskými sousedy. Mnozí další se oženili s křesťany nebo konvertovali ke křesťanství.
Podle říšského zákona o občanství a mnoha pomocných dekretů o jeho provádění mohou být občany Německa pouze lidé „německé nebo spřízněné krve“. Byla vydána doplňující vyhláška 14. listopadu, v den, kdy zákon vstoupil v platnost, definovalo, kdo je a není Žid. Nacisté odmítli tradiční pohled na Židy jako na členy náboženské nebo kulturní komunity. Místo toho tvrdili, že Židé jsou rasou definovanou podle narození a krví.
Navzdory přetrvávajícím tvrzením nacistické ideologie neexistoval žádný vědecky platný základ k definování Židů jako rasy. Nacističtí zákonodárci se proto při definování rasy přihlíželi k rodokmenu rodiny. Lidé se třemi a více prarodiči, kteří se narodili do židovská náboženská komunita byla ze zákona Židé. Prarodiče narození v židovské náboženské komunitě byli považováni za „rasově“ židovské. Jejich „rasový“ status přešel na jejich děti a vnoučata. Podle zákona nebyli Židé v Německu občany, ale „subjekty“ státu.
Tato právní definice Žida v Německu zahrnovala desítky tisíc lidé, kteří si o sobě nemysleli, že jsou Židé, nebo neměli ani náboženské, ani kulturní vazby na židovskou komunitu. Například definovala lidi, kteří konvertovali na křesťanství z judaismu, jako Židy. Rovněž definovala jako Židy lidi narozené rodičům nebo prarodičům, kteří konvertoval ke křesťanství. Zákon jim zbavil německého občanství a zbavil je základních práv.
Aby se definice ještě více zkomplikovaly, v Německu žili i lidé, kteří byli podle norimberských zákonů definováni jako Němci ani Židé, tedy lidé, kteří mají v židovské náboženské komunitě pouze jednoho nebo dva prarodiče. Tito „smíšeně závodění“ jedinci byli známí jako Mischlinge. Měli stejná práva jako „rasoví“ Němci, ale tato práva byla průběžně omezována následnými právními předpisy.
Zákon pro Ochrana německé krve a německé cti
Druhý norimberský zákon, zákon o ochraně německé krve a německé cti, zakazoval manželství mezi Židy a nežidovskými Němci. Rovněž kriminalizoval sexuální vztahy mezi nimi. vztahy byly označeny jako „rasové znečištění“ (Rassenschande).
Zákon také zakazoval Židům zaměstnávat německé služky pod věk 45 let, za předpokladu, že židovští muži donutí takové služebné spáchat rasové znečištění. Tisíce lidí byly odsouzeny nebo jednoduše zmizely v koncentračních táborech za rasové znečištění.
Význam norimberských zákonů
Norimberské zákony zvrátily proces emancipace, kdy byli Židé v Německu zahrnuti jako řádní členové společnosti a rovnocenní občané země. Významněji položili základ budoucích antisemitských opatření právním rozlišováním mezi Němci a Židy. Poprvé v historii čelili Židé perzekuci ne kvůli tomu, čemu věřili, ale kvůli tomu, kým jsou – nebo jejich rodiče – narozeními. V nacistickém Německu nemohlo žádné vyznání víry ani žádný čin či prohlášení přeměnit Žida na Němce. Mnoho Němců, kteří nikdy nepraktikovali judaismus nebo kteří to tak po léta nedělali, se ocitlo v zajetí nacistického teroru.
Zatímco norimberské zákony konkrétně zmiňovaly pouze Židy, zákony se nakonec rozšířily i na černochy a Romy a Sinti (Cikáni) žijící v Německu. Definice Židů, černochů a Romů jako rasových mimozemšťanů usnadnila jejich pronásledování v Německu.
Během druhé světové války přijalo mnoho zemí spojenců nebo závislých na Německu vlastní verze norimberských zákonů. Do roku 1941 přijaly Itálie, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, Vichy Francie a Chorvatsko protižidovské právní předpisy podobné norimberským zákonům v Německu.
Překlad
Říšské občanství Zákon ze dne 15. září 1935
(Přeloženo z Reichsgesetzblatt I, 1935, s. 1146.)
Reichstag jednomyslně přijal následující zákon, který je tímto vyhlášen:
Článek 1
1. Subjektem státu je osoba, která požívá ochrany Německé říše a má k ní v důsledku toho zvláštní povinnosti.
2. Status subjektu státu se získává v souladu s ustanoveními říše a říšského zákona o státním občanství.
Článek 2
1. Občan Říše je státním příslušníkem německé nebo příbuzné krve a svým chováním prokazuje, že je ochoten a způsobilý věrně sloužit německému lidu a říši.
2. Říšské občanství se získává udělením říšského občanského osvědčení.
3. Říšský občan je jediným nositelem plných politických práv v souladu se zákonem.
Článek 3
Říšský ministr vnitra vydá ve spolupráci s náměstkem Führera právní a správní nařízení vyžadovaná k provedení a dokončení tohoto zákona.
Norimberk, 15. září 1935
Na kongresu svobody říšské strany
Führer a říšský kancléř
Adolf Hitler
Říšský ministr vnitra
Frick
Zákon o ochraně německé krve a německé cti ze dne 15. září 1935
(Přeloženo z Reichsgesetzblatt I, 1935, s. 1146-7.)
Dojato pochopením, že čistota německé krve je základní podmínkou pro další existenci německého lidu, a inspirováno nepružným odhodláním zajistit existenci německého národa po celou dobu, Reichstag jednomyslně přijal následující zákon, který je tímto vyhlášen:
Článek 1
1. Sňatky mezi Židy a občany Německa nebo příbuznou krví jsou zakázány. Uzavřená manželství jsou přesto neplatná, i když byla uzavřena v zahraničí za účelem obcházení tohoto zákona.
2. Řízení o neplatnost může zahájit pouze státní zástupce.
Článek 2
Mimomanželské vztahy mezi Židy a občany německé nebo příbuznou krví jsou zakázány.
Článek 3
Židé nesmí ve svých domácnostech zaměstnávat ženy ve státě Německo nebo příbuznou krev, které jsou mladší 45 let.
Článek 4
1. Židům je zakázáno plout pod říšskou nebo národní vlajkou nebo zobrazovat říšské barvy.
2. Na druhou stranu mají povoleno zobrazovat židovské barvy. Výkon tohoto práva je chráněn státem.
Článek 5
1. Každá osoba, která poruší zákaz podle článku 1, bude potrestána trestem odnětí svobody těžkou prací.
2. Muž, který poruší zákaz podle článku 2, bude potrestán odnětím svobody nebo trestem odnětí svobody tvrdou prací.
3. Každá osoba, která poruší ustanovení článků 3 nebo 4, bude potrestána odnětím svobody až na jeden rok a pokutou nebo jedním nebo druhým z těchto trestů.
Článek 6
Říše Ministr vnitra ve spolupráci s náměstkem Führera a říšským ministrem spravedlnosti vydá právní a správní předpisy potřebné k provedení a dokončení tohoto zákona.
Článek 7
Zákon bere účinnost následující den po vyhlášení, s výjimkou článku 3, který vstoupí v platnost 1. ledna 1936.
Norimberk, 15. září 1935
Na kongresu svobody říšské strany
Vůdce a říšský kancléř
Adolf Hitler
Říšský ministr vnitra
Frick
Říšský ministr spravedlnosti
Dr. Gürtner
Zástupce Führera
R. Hess