SIDS neboli syndrom náhlého úmrtí kojenců je pro rodiče noční můrou. Nevysvětlitelné úmrtí jsou hrozné a není možné se jim vyhnout. V posledních letech však výzkum prováděný širokou škálou subjektů – vyšetřovatelů, lékařů a pediatrů – identifikoval určité rizikové faktory. Pokud lze tyto rizikové faktory zvládnout, lze snížit pravděpodobnost SIDS.
„Věci, které vytvářejí prostředí bezpečného spánku, se také hodně překrývají s prevencí těchto nevysvětlitelných úmrtí,“ vysvětluje MUDr. Elizabeth Murrayová pediatrický pohotovostní lékař a mluvčí Americké pediatrické akademie. „Vytvoření bezpečného prostředí spánku také sníží rizikové faktory pro SIDS.“
PŘEČTĚTE SI VÍCE: Otcovský průvodce SIDS
Rizikové faktory spánku mají sklon k vychýlení podle věku a korelačních schopností. Největším rizikem pro nejmladší kojence – jeden až tři měsíce – je nějaký předmět nebo podestýlka v postýlce nebo uložení do postele s rodičem, který kojí. Něco tak neškodného jako plachta nebo deka, dokonce i něco lehkého nebo plyšového, může kojence udusit jednoduše proto, že si nevyvinuli dostatečnou kontrolu nad hlavou, aby mohli odvrátit obličej od překážky. Spánek na gauči nebo na matraci, která je pro postýlku příliš malá, může vést k uvíznutí nebo udušení dítěte. Novorozenci by měli spát na zádech na pevné matraci a během dne měli pod dohledem břicho.
Ve čtyřech až pěti měsících většina dětí více ovládá hlavu, ale také se pokouší o více druhů pohybu. Pro kojence, který se může převrátit na bok v jednom směru, ale nemůže se vrátit, představují největší riziko vycpaná zvířata a polštáře v postýlce. Děti se mohou dostat do nebezpečí, aniž by se z něj dokázaly odvalit.
Po šesti měsících je riziko udušení nebo SUIDS značně sníženo, i když určitě ještě existují případy SUID až do prvního roku života život, poté je to docela vzácné.
Zjevnou odpovědí tedy je vzdát se lůžkovin v první rok ve prospěch namontovaného listu. Rodiče by však neměli používat první narozeniny k měření, zda je bezpečné zavést do postýlky lůžkoviny. Musí posoudit schopnosti a vývojové milníky svého dítěte.
Pokud má dítě kontrolu v normálním bdělém prostředí (může se kutálet, sedět, táhnout se, stát, pohybovat se s podporou, nebo dokonce chodit), je pravděpodobně bezpečné přidat nějaké povlečení. Ale upřímně, pokud je dítě dostatečně teplé, ložní prádlo je spíše zbytečné. Dětská pyžama, pytle na spaní a kojenecké postačují k tomu, aby bylo dítě, i jedno ve věku 12 až 18 měsíců, pohodlné a zdravé spaní.
„Velmi málo dětí v těch letech života je obtěžuje se tím, že nemá polštář nebo přikrývku, „říká Murray.„ Existuje malé riziko, i když dítě jednou otočí – tak proč vlastně přidáváme tyto typy věcí? „
Malé vycpané zvíře nebo porodní hadřík pro pohodlí je rozumné, pokud jsou schopny splnit všechny své milníky, jako je sezení, tahání na stojánek, a pohybovat se nezávisle a nemají další základní zdravotní problémy nebo rizikové faktory. Rodiče by si měli uvědomit, že jen proto, že případy SIDS po prvním roce poklesnou, význam bezpečného spánku neklesá. Rodiče se musí ujistit, že vložená plachta v postýlce má správnou velikost a není pravděpodobné, že by se uvolnila. Matrace musí mít správnou velikost. Pokud jsou příliš malé, mohou se zachytit i silné a aktivní děti. V nastavitelných postýlkách musí být matrace snížena do nejbezpečnější výšky, aby se zabránilo zvláště neohroženým jednoročním dětem přejít přes zábradlí. U dětských postýlek by mělo být zkontrolováno, zda nemají odvolání nebo nedostatky v designu – svolávání výrobků lze zkontrolovat v komisi pro bezpečnost spotřebních výrobků nebo v Safe Kids Worldwide.
Přízrak SUID – i když se přímo nedotýká rodiny – je ukázkový příklad toho, jak se v rodičovství mohou stát zranitelní lidé. Existují ale kroky, které mohou rodiče udělat, aby své děti ochránili. Doufejme, že ano.