Genocida je termín používaný k popisu násilí vůči členům národní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny s úmyslem zničit celou skupinu. Toto slovo se začalo běžně používat až po druhé světové válce, kdy byl znám celý rozsah zvěrstev spáchaných nacistickým režimem na evropských Židech během tohoto konfliktu. V roce 1948 vyhlásila OSN genocidu za mezinárodní zločin; tento termín by později byl použit na děsivé násilné činy spáchané během konfliktů v bývalé Jugoslávii a v africké zemi Rwanda v 90. letech.
CO JE GENOCIDE?
Slovo „genocida“ vděčí za svou existenci polsko-židovskému právníkovi Raphaelovi Lemkinovi, který uprchl z nacistické okupace Polska a do Spojených států dorazil v roce 1941. Jako chlapec byl Lemkin zděšen, když se dozvěděl o tureckém masakru stovek tisíc Arménů během první světové války.
Lemkin se později rozhodl přijít s termínem, který by popisoval nacistické zločiny proti evropským Židům během druhé světové války, a vstoupit do tohoto termínu do světa mezinárodního práva v naději, že předejde a potrestá takové hrozné zločiny proti nevinným lidem.
V roce 1944 vytvořil termín „genocida“ spojením genos, řeckého slova pro rasu nebo kmen, s latinská přípona cide („zabít“).
NUREMBERG TRIALS
V roce 1945, díky nemalé části Lemkinova úsilí, byla „genocida“ zahrnuta do listiny Mezinárodního Vojenský tribunál zřízený vítěznými spojeneckými mocnostmi v Norimberku v Německu.
Tribunál obžaloval a souzil s nejvyššími nacistickými úředníky pro “ zločiny proti lidskosti, “které zahrnovaly pronásledování z rasových, náboženských nebo politických důvodů i nelidské činy spáchané proti civilnímu obyvatelstvu (včetně genocidy).
Poté, co norimberské procesy odhalily hrozný rozsah nacistických zločinů, generální tajemník OSN Shromáždění přijalo rezoluci v roce 1946, která trestný čin genocidy trestá podle mezinárodního práva.
ÚMLUVA O GENOCIDECH
V roce 1948 OSN schválila Úmluvu o prevenci a trestání zločinu genocidy (CPPCG), který definoval genocidu jako jakýkoli z řady činů „spáchaných s úmyslem zcela nebo zčásti zničit národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu.“
To zahrnovalo zabití nebo způsobení vážného tělesného nebo duševního poškození členů skupiny, způsobení životních podmínek určených k zániku skupiny, zavedení opatření zaměřených na prevenci porodů (tj. nucená sterilizace) nebo násilné odebrání dětí skupiny.
Záměr genocidy „d estroy “odděluje jej od ostatních zločinů lidstva, jako je etnické čištění, jehož cílem je násilné vyhnání skupiny z geografické oblasti (zabíjením, nucenou deportací a dalšími metodami).
Konvence vstoupila v platnost v roce 1951 a od té doby ji ratifikovalo více než 130 zemí. Ačkoli Spojené státy byly jedním z původních signatářů úmluvy, Senát USA je neratifikoval až do roku 1988, kdy je prezident Ronald Reagan podepsal nad silným odporem těch, kteří se domnívali, že by to omezilo suverenitu USA.
Ačkoli CPPCG si uvědomila, že zla genocidy existují, její skutečnou účinnost při zastavování těchto zločinů je třeba ještě uvidět: Ani jedna země se této úmluvy nevyvolala v letech 1975 až 1979, kdy režim Rudých Khmerů zabil v Kambodži přibližně 1,7 milionu lidí ratifikovala CPPCG v roce 1950).
BOSNSKÁ GENOCIDA
V roce 1992 vyhlásila vláda Bosny a Hercegoviny nezávislost na Jugoslávii a vůdci bosenskosrbských se zaměřili na oba Bosniaky (bosenské muslimy) a chorvatští civilisté za kruté zločiny. Výsledkem byla bosensko-genocida a smrt přibližně 100 000 lidí do roku 1995.
V roce 1993 zřídila Rada bezpečnosti OSN v Nizozemsku v Haagu Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY); byl to první mezinárodní tribunál od Norimberku a první, kdo měl mandát ke stíhání zločinu genocidy.
Za více než 20 let svého působení obžaloval ICTY 161 osob ze zločinů spáchaných během balkánských válek . Mezi obžalovanými prominentními vůdci byli bývalý srbský vůdce Slobodan Miloševič, bývalý vůdce bosensko-srbských Radovan Karadžič a bývalý bosenskosrbský vojenský velitel Ratko Mladič.
Zatímco Miloševič zemřel ve vězení v roce 2006 před ukončením jeho dlouhého procesu, ICTY v roce 2016 odsoudil Karadžiče za válečné zločiny a odsoudil ho k 40 letům vězení.
A v roce 2017, v posledním velkém trestním stíhání, ICTY našel Mladiče – známého jako „řezníka Bosny“ za jeho role ve válečných zvěrstvech, včetně masakru více než 7 000 bosniackých mužů a chlapců ve Srebenici v červenci 1995 – vinen z genocidy a dalších zločinů proti lidskosti, a byl odsouzen k doživotnímu vězení.
RWANDSKÁ GENOCIDA
Od dubna do poloviny července 1994 příslušníci většinové hutuové ve Rwandě s děsivou brutalitou a rychlostí zavraždili přibližně 500 000 až 800 000 lidí, převážně menšiny Tutsi. Stejně jako v případě bývalé Jugoslávie mezinárodní společenství neudělalo nic pro to, aby zastavilo rwandskou genocidu, když k ní došlo, ale na podzim OSN rozšířila mandát Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii o Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) se sídlem v Tanzanii.
Jugoslávské a rwandské soudy pomohly přesně objasnit, jaké typy akcí lze klasifikovat jako genocidní, a jak by měla být stanovena trestní odpovědnost za tyto činy. V roce 1998 vytvořil ICTR důležitý precedens, že systematické znásilňování je ve skutečnosti zločinem genocidy; rovněž vyneslo první odsouzení za genocidu po soudním procesu, odsouzení starosty rwandského města Taba.
MEZINÁRODNÍ TRESTNÍ SOUD (ICC)
Byl podepsán mezinárodní statut Řím v roce 1998 rozšířil definici genocidy CCPG a aplikoval ji na dobu války i míru. Statut rovněž zřídil Mezinárodní trestní soud (ICC), který zahájil jednání v roce 2002 v Haagu (bez účasti USA, Číny nebo Ruska).
Od té doby se ICC zabývá případy proti vůdci v Kongu a v Súdánu, kde brutální činy spáchané džandžavidskými milicemi proti civilistům v západní oblasti Dárfúru od roku 2003 byly odsouzeny řadou mezinárodních činitelů (včetně bývalého ministra zahraničí Colina Powella) jako genocidu.
Pokračuje debata o oprávněné jurisdikci ICC a také o její schopnosti určit, co přesně představuje genocidní jednání. Například v případě Dárfúru někteří tvrdili, že je nemožné prokázat úmysl vymýtit existenci určitých skupin, na rozdíl od jejich přemístění ze sporného území.
Navzdory těmto přetrvávajícím problémům založení Mezinárodního trestního soudu na úsvitu 21. století odráží rostoucí mezinárodní konsenzus, který stojí za úsilím předcházet a trestat hrůzy genocidy.