Otázka: „Co je to posvěcení? Jaká je definice křesťanského posvěcení?“
Odpověď: Posvěcení je pro nás Boží vůlí (1 Tesalonickým 4: 3). Slovo posvěcení souvisí se slovem svatý; obě slova mají co do činění se svatostí. „Posvětit“ něco znamená oddělit to pro zvláštní použití; „posvětit“ člověka znamená učinit ho svatým.
Ježíš toho měl hodně co říct posvěcení v Janovi 17. Ve verši 16 Pán říká: „Nejsou ze světa, i když já nejsem z něj,“ a toto je před Jeho žádostí: „Posvěťte je pravdou; vaše slovo je pravda “(verš 17). V křesťanské teologii je posvěcení stavem oddělení od Boha; všichni věřící vstupují do tohoto stavu, když se narodí z Boha: „Jste v Kristu Ježíši, který se pro nás stal moudrostí od Boha, spravedlností a posvěcením a vykoupením.“ (1. Korintským 1:30, ESV). Posvěcení zmíněné v tomto verši je věčným oddělením věřících od Boha. Je to dílo, které Bůh vykonává, složitou součást naší spásy a našeho spojení s Kristem (Židům 10:10). Teologové někdy tento stav svatosti před Bohem označují jako „ poziční posvěcení; je to stejné jako ospravedlnění.
I když jsme pozičně svatí („osvobozeni od každého hříchu“ krví Kristovou, Skutky 13:39), víme, že stále hřešíme (1. Jana 1:10). proč Bible také označuje posvěcení jako praktickou zkušenost našeho odloučení od Boha. „Progresivní“ nebo „zkušenostní“ posvěcení, jak se mu někdy říká, je důsledkem poslušnosti Božímu slovu v životě člověka. Je to stejné jako růst v Pánu (2. Petra 3:18) nebo duchovní zralost. Bůh zahájil dílo toho, aby se nám podobal Kristu, a pokračuje v něm (Filipanům 1: 6). Tento typ posvěcení má věřící usilovně sledovat (1. Petra 1:15; Hebrejcům 12:14) a je uskutečňována aplikací Slova (Jan 17:17). Progresivní posvěcení má za cíl vyčlenění věřících za účelem, pro který jsou vysíláni na svět: „Když jsi mě poslal na svět, poslal jsem je na svět. Za ně se posvěcuji, aby i oni mohli být skutečně posvěceni “(Jan 17: 18–19). To, že se Ježíš odděloval pro Boží účel, je základem i podmínkou našeho odloučení (viz Jan 10:36). Jsme posvěceni a posláni, protože Ježíš byl. Posvěcení našeho Pána je vzorem a mocí pro naše vlastní. Odeslání a posvěcení jsou neoddělitelné. Z tohoto důvodu se nám říká „svatí“ (v řečtině hagioi) nebo „posvěcení“. Před spasením naše chování svědčilo o našem postavení ve světě v odloučení od Boha, ale nyní by naše chování mělo svědčit o našem postavení před Bohem v odloučení od světa. Postupně každý den se „ti, kdo jsou posvěceni“ (Hebrejcům 10:14, ESV), stávají více podobnými Kristu.
Existuje třetí smysl, ve kterém je slovo posvěcení použito v Písmu – „úplné“ neboli „konečné“ posvěcení. To je stejné jako oslavování. Paul se modlí v 1. Tesaloničanům 5:23: „Kéž vás sám Bůh míru posvětí úplně a ať je celý váš duch, duše i tělo při příchodu našeho Lord Jesus Christ “(ESV). Pavel mluví o Kristu jako o „naději slávy“ (Kolosanům 1:27) a spojuje slavné zjevení Krista s naším osobním oslavením: „Až se objeví Kristus, který je tvým životem, pak se také s ním zjevíš ve slávě“ (Kolosanům 3: 4). Tento oslavovaný stav bude naším konečným oddělením od hříchu, úplným posvěcením v každém ohledu. „Víme, že až se Kristus zjeví, budeme jako on, protože ho uvidíme takového, jaký je.“ (1. Jana 3: 2).
Stručně řečeno, „posvěcení“ je překlad řeckého slova hagiasmos, což znamená „svatost“ nebo „rozluka“. V minulosti nám Bůh udělil ospravedlnění, poziční svatost v Kristu jednou provždy. Nyní nás Bůh vede k dospělosti, praktické, pokrokové svatosti. V budoucnu nám Bůh dá oslavu, trvalou a konečnou svatost. Tyto tři fáze posvěcení oddělují věřícího od trestu za hřích (ospravedlnění), moci hříchu (dospělost) a přítomnosti hříchu (oslava).