Toto je apriorní argument: před zvážením existence fyzický vesmír. To je úvaha, aniž by byla vzata v úvahu existence vesmíru nebo jakékoli jeho části. Toto je argument zohledňující myšlenku samotného boha.

Argument je považován za jeden z nejzajímavějších, jaký kdy byl vytvořen. Trvalo více než 400 let, než si filozofové uvědomili, jaké jsou jeho skutečné nedostatky. Jako argument „a priori“ se Ontologický argument pokouší „dokázat“ existenci Boha stanovením nezbytnosti Boží existence prostřednictvím vysvětlení pojmu existence nebo nezbytného bytí.

ZOBRAZENÍ: Ontologický argument

Anselm, canterburský arcibiskup, poprvé představil Ontologický argument v jedenáctém století. Tento argument je primárním místem pro takové filozofické problémy, jako je to, zda je existence vlastností a zda je pojem nezbytná existence srozumitelný či nikoli. Je to také jediný z tradičních argumentů, který jasně vede k nezbytným Božím vlastnostem, jako jsou Všemocnost, Vševědoucnost atd. Anselmův argument lze chápat jako argument „reductiio ad absurdum“. V takovém argumentu začíná domněnka, která je v rozporu s tím, co se pokouší dokázat. Spojením domněnky s různými existujícími jistými nebo samozřejmými předpoklady se nakonec získá rozpor. Tento rozpor slouží k prokázání toho, že opak původního předpokladu je pravda.

Tento argument bude prezentován několika způsoby takže čtenář bude schopen rozvíjet porozumění.

Forma 1:

Předpoklady:

1.a. Anselm – nejvyšší bytost – tato bytost větší než který nelze pochopit (gcb)

gcb musí být koncipován jako existující ve skutečnosti a ne jen v mysli, jinak gcb není to, že je gre než které nelze představit.

1. Předpokládejme, že největší myslitelná bytost (GCB) existuje pouze v mysli a ne ve skutečnosti (gcb1).

2. Největší myslitelná bytost by pak nebyla tou nejlepší myslitelnou bytostí, protože by se dalo myslet na bytost jako (gcb1), ale myslet na gcb existuje ve skutečnosti (gcb2) a nejen v mysli.

3. Takže gcb1 by nebyl GCB, ale gcb2 by byl.

Závěr:

Takže myslet na GCB znamená myslet na gcb2, tj. bytost, která existuje ve skutečnosti a nejen v mysli .

Forma 2: Bůh jako nezbytná bytost

Předpoklady:

1. Bůh je buď nutná bytost nebo podmíněná bytost.

2. Na tom, aby Bůh byl nezbytnou bytostí, není nic rozporuplného

3. Je tedy možné, že bůh existuje jako nezbytná bytost.

4. Takže pokud je možné, že Bůh je nezbytná bytost, Bůh existuje.

5. Protože Bůh není kontingentní bytostí.

   Závěr:

   Bůh musí existovat jako nezbytná bytost.

Poznámky k ontologickým argumentům Anselma a Descarta

Anselm začíná definováním nejdůležitějšího pojmu ve své argumentaci – Boha. Aniž by tvrdil, že Bůh existuje, Anselm se ptá, co tím myslíme, když mluvíme o myšlence „Boha“. Když mluvíme o Bohu, naznačuje Anselm, mluvíme o té nejvyšší bytosti. To znamená, že „bůh“ = „něco, o čem nelze myslet na nic většího.“ Anselmova definice Boha může znít matoucí při prvním slyšení, ale jednoduše přepracovává naše intuitivní chápání toho, co je míněno pojmem „Bůh“. Pro účely tohoto argumentu tedy „Bůh“ = „bytost než což nic většího nelze vymyslet. „

Ve svém chápání tedy máte pojem Boha. Jako nevěřící byste mohli namítnout, že máte pojem jednorožce (koneckonců je to sdílený koncept, který nám umožňuje o takové věci diskutovat), ale koncept je prostě myšlenka na věc. Konec konců chápeme, co je to jednorožec, ale nevěříme, že existují. Anselm by souhlasil.

Dosud byly učiněny dva klíčové body:

1. Když mluvíme o Bohu (ať už tvrdíme, že Bůh je nebo není), uvažujeme o entitě, kterou lze definovat jako „a bytí, které si nelze představit, nic většího. “;

2. Když mluvíme o Bohu (ať už jako věřící nebo nevěřící), rozumíme tomuto konceptu uvnitř mysli, tj. myšlenka je v našem chápání.

Anselm pokračuje zkoumáním rozdílu mezi tím, co existuje v mysli, a tím, co existuje jak v mysli, tak mimo ni. Zde se nás ptá: Je větší existovat v mysli samotné nebo v mysli a ve skutečnosti (nebo mimo mysl)? Anselm vás požádá, abyste zvážili malíře, např. definovat, která je větší: realita obrazu, jak existuje v mysli umělce, nebo ten stejný obraz, který existuje v mysli téhož umělce a jako fyzické umělecké dílo. Anselm tvrdí, že obraz, který existuje jak v mysli umělce, tak jako skutečné umělecké dílo, je větší než pouhá intra-mentální koncepce díla. Dovolte mi nabídnout příklad ze skutečného světa: Pokud by vám někdo měl nabídnout dolar, ale vy jste si museli vybrat mezi dolarem, který existuje v jeho mysli, nebo dolarem, který existuje jak v jeho mysli, tak ve skutečnosti, který dolar byste si vybrali? Jste si jisti …

V tomto okamžiku máme vytvořen třetí klíčový bod:

3. Je větší existovat v mysli a ve skutečnosti pak existovat pouze v mysli.

Už jste přišli na to, kam Anselm s tímto argumentem jde?

A. Pokud je Bůh to větší než to, co nelze představit (stanoveno v bodě 1 výše);
B. A protože je větší existovat v mysli a ve skutečnosti než v mysli samotné (stanovené v # 3 výše);
C. Potom musí Bůh existovat jak v mysli (stanovené v # 2 výše), tak ve skutečnosti;
D. Stručně řečeno, Bůh musí být. Bůh není jen intra-mentální koncept, ale také extra-mentální realita.

Ale proč? Protože pokud je Bůh skutečně tím větším, co si nelze představit, vyplývá z toho, že Bůh musí existovat jak v mysli, tak ve skutečnosti. Pokud by Bůh neexistoval ve skutečnosti stejně jako naše chápání, pak bychom si mohli představit větší bytost, tj. Bytost, která existuje mimořádně a vnitřně. Podle definice však nemůže existovat větší bytost. Musí tedy existovat odpovídající mimomentální realita našemu nitro-mentálnímu pojetí Boha. Boží existence mimo naše chápání je logicky nezbytná.

Někdy se Anselmův argument prezentuje jako Reductio Ad Absurdum (RAA). V RAA redukujete do absurdity protiklad vašeho pohledu. Protože je protiklad absurdní, musí být váš názor správný. Anselmův argument by vypadal asi takto:

1. Buď nebo.

2. Předpokládejme (protiklad Anselmova postoje)

3. Pokud (ale existuje pouze jako intra-mentální koncept), pak bytost, kterou nelze pojmout nic většího, je bytostí, kterou lze pojmout větší bytostí. To je logická nemožnost (pamatujte na kritérium č. 3);

4. Proto je nesprávné;

Závěr:

5. Proto.

Vysvětlení:

Argument není, že „Pokud věříte, že bůh existuje, pak bůh existuje“. Bylo by příliš směšné žádat kohokoli, aby akceptoval, že pokud si myslíte, že X existuje a je skutečné, pak X existuje a je skutečné.

ontologický argument nepožaduje, aby osoba předpokládala, že existuje božstvo nebo dokonce GCB.

Žádá kohokoli, aby jednoduše MYSLEL na božstvo jako NA NEJVĚTŠÍ MYSLITELNOU BYTOST a pak to naznačuje, že bytost, která existuje ve skutečnosti (mimo mysl) je větší než ten, který je pouze v mysli (představivost). Závěrem tedy je, že pokud si myslíte o GCB, musíte si MYSLIT, že

GCB existuje nejen ve vašem myšlení (mysli), ale i ve skutečnosti (mimo vaši mysl).

Je lepší myslet na bytost existující mimo mysl i v mysli, takže pokud myslíte na GCB, musíte si MYSLIT, ŽE GCB existuje nejen uvnitř mysli (představivosti), ale mimo mysl také (ve skutečnosti).

Podívej se na to takto: Anselm vyzývá lidi, aby přemýšleli o určité koncepci božstva, tj. o koncepci GCB. To, co Anselm udělal, bylo umístit do samotného konceptu myšlenku, že bytost musí existovat mimo mysl a v říši skutečného a ne jen uvnitř mysli v říši představivosti. MYSLÍTE tedy nad GCB a co děláte, když to děláte? Musíte si myslet, že GCB

existuje mimo mysl a ve sféře skutečného a ne jen uvnitř mysli ve sféře představivosti. Proč si to musíš myslet? Protože jste si to nemysleli, pak byste nemysleli na GCB, jak jej definoval Anselm.

Je to takto: Představte si trojúhelník. Pokud ano, musíte myslet na trojstrannou postavu ležící v rovině se třemi úhly, které se sčítají až do 180 stupňů. Proč? Protože pokud nemyslíte na

trojstrannou postavu ležící v rovině se třemi úhly sčítajícími až 180 stupňů, pak nemyslíte na trojúhelník. Pokud si tedy MYSLÍTE na trojúhelník, MUSÍTE MYSLIT na

třístrannou postavu ležící v rovině se třemi úhly sčítajícími až 180 stupňů.

Pokud si MYSLÍTE nad GCB, musíte si MYSLIT

, že bytost musí existovat mimo mysl a v říši skutečného a ne jen uvnitř mysli v říši. představivosti. Proč? Protože pokud nemyslíte

, že bytost musí existovat mimo mysl a v říši skutečného a ne jen uvnitř mysli v říši představivosti, pak nemyslíte na GCB.

Při tom všem je to jen myšlení. Anselm dokázal, o čem je třeba uvažovat o GCB vzhledem k tomu, jak byl GCB definován, a ne zda GCB skutečně existuje.

= = = = == = = = = = == = = = = = = = = = = = = = = = === = = = = = = =

Variace tohoto argumentu Alvin Plantinga existuje. Je známá jako modální verze ontologického argumentu:

1. Říci, že existuje možná Bůh, znamená říci, že existuje možný svět, ve kterém Bůh existuje.

2. Říci, že Bůh nutně existuje, znamená říkat, že Bůh existuje ve všech možných světech.

3. Bůh je nutně dokonalý (tj. maximálně vynikající)

4. Protože Bůh je nutně dokonalý, je dokonalý ve všech možných světech.

5. Pokud je Bůh dokonalý ve všech možných světech, musí existovat ve všech možných světech, proto Bůh existuje.

6. Bůh je také maximálně skvělý. Být maximálně skvělý znamená být dokonalým v každém možném světě.

7. Proto: „je možné, že existuje Bůh,“ znamená, že existuje který obsahuje Boha, že Bůh je maximálně velký a že Bůh existuje v každém možném světě a je proto nezbytný.

8. Boží existence je přinejmenším možná.

9. Proto: podle bodu sedm existuje Bůh.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = == = = = = = = = = = = =

René Descartes, 1596 – 1650, je také připočítán s formulováním verze ontologického argumentu. Jedna možná prezentace karteziánského argumentu je následující:

1. Existuje-li Bůh, je to dokonalá bytost;

2. Dokonalá bytost má všechny možné dokonalosti;

3. Existence je dokonalost;

4. Bůh tedy nutně vlastní kvalitu existence. Bůh jednoduše existuje.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = === = = = = = = = = = =

Aktuální texty:

Anselmova filozofie

Anselmův argument

Monologium

Proslogium

Guanilova odpověď a Anselmova odpověď na Guanila

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = == = = = = = = = = = =

PROBLÉMY:

Problém s ontologickým argumentem NENÍ

1) že někteří lidé odmítají myslet na GCB nebo

2) že někteří lidé mají odpor vůči víra v božstvo

3) že někteří lidé prostě odmítají božstvo přijmout

NE NE NE problém s Argumentem spočívá v tom, že má FLAWS. Má v sobě LOGICKÝ CHYB.

Co je to za chybu v argumentu ???

PROBLÉM:

Závěr argumentu zní: Tedy myslet na GCB znamená myslet gcb2, tj. bytost, která existuje ve skutečnosti a nejen v mysli

Immanuel Kant si všiml, že myslet na GCB znamená myslet na gcb2, tj. bytost, která existuje ve skutečnosti a nejen v mysli

ALE myslet na gcb2 jako na bytost, která existuje ve skutečnosti a nejen v mysli, není prokázat, že gcb2 skutečně existuje ve skutečnosti POUZE to, že si člověk MUSÍ MYSLIT, že gcb2 skutečně existuje ve skutečnosti

Ale pro Kanta a mnoho dalších po něm je pojem „Existence“ není predikát: Nemůžete ji zahrnout do myšlenky samotné věci. Nemůžete přemýšlet o existenci tím, že zahrnete existenci jako vlastnost této věci.

Chyby nebo problém jsou vidět v

Protiargumentech vůči Anselmu:

I. Nejdokonalejší ostrov

Gaunilon, Anselmův současník, měl dvě hlavní kritiky ontologického argumentu.

Za prvé: Pokud pojmem „Bůh“ myslíme „to, co je větší než to, co nelze pochopit“, pak pro nás koncept nemá smysl. Nemůžeme smysluplně pochopit, co přesně se těmito slovy myslí. Realita za tímto termínem je zcela transcendentní vůči lidskému znalci;

Zadruhé: I když připustíme, že v porozumění existuje pojem Boha jako „toho většího, co nelze pojmout“, není důvod se domnívat, že koncept vyžaduje mimomentální realitu Boha.Koneckonců, dokážu si představit ten nejdokonalejší ostrov, slavný v každém detailu, ale v mém chápání ostrova není nic, co by nás nutilo přiznat, že ostrov existuje.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = === = = = = = = = = = =

II. Existence není predikátem.

Immanuel Kant (1724 – 1804) nabídl to, co mnozí považují za přesvědčivou kritiku Anselmova ontologického argumentu.

Vraťme se k diskusi o jednorožec a Bůh. Anselm tvrdil, že existuje rozdíl mezi pojmem „jednorožec“, protože existuje intra-mentálně a extra-mentálně. Pokud tvrdíme, že „jednorožec“ je, nějakým způsobem tento koncept doplňujeme. obdaření konceptu dalším predikátem, tj. kvalitou, která je. Anselmův argument spočívá v tom, že predikát existence lze prokázat pro koncept „Boha“.

Kant nesouhlasí s Anselmovým pojetím existence jako predikátu. Pojem „jednorožec“ se nijak nemění, pokud tvrdíme, že je. Ani koncept není poškozen, pokud tvrdíme, že jednorožci nejsou. Podle Kanta: „… neděláme nejmenší doplnění věci, když dále prohlašujeme, že tato věc je.“ Pokud existence není predikátem, pak Anselm Argument nepředložil žádné smysluplné informace.

Kant si myslel, že i když je koncept nejvyšší bytosti užitečný, je to pouze myšlenka, která nám sama o sobě nemůže pomoci při určování správnosti konceptu. I když to byla možnost, cítil, že „a priori“ postoj argumentu by bylo nutné podpořit pomocí zkušeností.

Pro Kanta to, co Anselm udělal, bylo dokázat, že lidé si MUSÍ MYSLIT, ŽE božstvo existuje ve skutečnosti nejen v mysli jako myšlenka jako GCB, ale to neznamená, že GCB ve skutečnosti existuje. Myšlenka GCB existuje a myšlenka GCB jako skutečné bytosti existuje, ale realita nebo skutečnost GCB není stanovena pouze na základě myšlenek.

Přemýšlejte o třech situacích:

1. Jdete domů a podíváte se na horní část svého prádelníku. Můžete použít nějaké peníze a jak se tam díváte, představujete si, že vidíte deset deset dolarových bankovek.

2. Jdete domů a podíváte se na horní část svého prádelníku. Můžete použít nějaké peníze a jak se tam podíváte, uvidíte deset MONOPOLY deset dolarových bankovek.

3. Jdete domů a podíváte se na horní část prádelníku. Můžete použít nějaké peníze a jak se tam díváte, uvidíte deset skutečných deset dolarových bankovek.

Která ze tří je nejlepší nebo nejlepší situace? # 3 je.

Ale pouhé přemýšlení o # 3 ve skutečnosti nepřidá žádné peníze k vaší celkové částce.

Toto je Kantův názor.

Myšlení o GCB logicky znamená MYSLENÍ, že GCB musí existovat ve skutečnosti, a to nejen ve fantazii. Ale přemýšlení o GCB, jak existuje ve skutečnosti, a ne pouze ve fantazii, neprokazuje, že GCB skutečně existuje ve skutečnosti a nejen v představivost. Je to jen představa o tom, co existuje.

Viz také Ontologický argument

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = == = = = = = = = = = = = =

III. Největší myslitelné ZLO.

Jako argument „a priori“ platí Ontologický argument se snaží „dokázat“ existenci Boha stanovením nezbytnosti Boží existence prostřednictvím vysvětlení pojmu existence nebo nezbytného bytí. Jak ukazuje tato kritika Ontologického argumentu, stejné argumenty používané k prokázání všemocného boha , lze použít k prokázání všemocnosti ďábel. Jelikož nemohly existovat dvě všemocné bytosti (síla jedné musí být podřízena druhé), jedná se o příklad jedné ze slabin tohoto typu teoretizování. Pojem nezbytná existence navíc pomocí druhého Anselmova argumentu umožňuje „definovat“ další věci do existence.

Argument by mohl dokázat existenci toho více ZLÉHO, než jaké nelze pojmout. stejně snadno, jak údajně dokazuje existenci bytosti, která je největší myslitelnou bytostí.

Představte si bytost, která je tou nejhorší bytostí, kterou lze počat. Tuto bytost je třeba chápat jako existující v realita, a to nejen v mysli, nebo by to nebyla ta nejhorší bytost, kterou lze vymyslet pro bytost, která ve skutečnosti neexistuje, není vůbec zlá.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = === = = = = = = = = = =

IV. Empirická kritika

Akvinské , 1225 – 1274, kdysi prohlášen za oficiálního filozofa katolické církve, postavil svou námitku proti ontologickému argumentu na epistemologických základech.

Epistemologie je studium znalostí. Jde o odvětví filozofie, které hledá odpovědět na otázky jako: Co je to znalost ?; Co je pravda ?; Jak dochází k vědění ?; a tak dále. Akvinský je známý jako empirik. Empirici tvrdí, že znalosti pocházejí ze smyslové zkušenosti.Akvinský napsal: „Nic není v intelektu, který nebyl první ve smyslech.“

V Thomasově empirismu nemůžeme usoudit ani odvodit existenci Boha z studium definice Boha. Boha můžeme poznat jen nepřímo, skrze naše prožívání Boha jako příčiny toho, co zažíváme v přírodním světě. Nemůžeme svým rozumem napadnout nebesa; Boha můžeme poznat pouze jako nezbytného Příčina všeho, co pozorujeme.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = == = = = = = = = = = = = =

Alvin Plantiga nabízí protiargument proti protiargumentům, který alespoň stanoví racionální přijatelnost teismu, jak se zdá podpořte myšlenku, že je možné, že existuje největší myslitelná bytost.

= = = = = = === = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = =

Další filozofové a jejich kritiky:

· René Descartes, z Filozofie Descarta ve výňatcích z jeho spisů. H. A. P. Torrey. New York, 1892. S. 161 a násl.

· John Locke, z Eseje o lidském porozumění. London: Ward, Lock, Co. P. 529 a násl.

· Gottfried W. Leibniz, z New Eseje o lidském porozumění. Přeložil A.G. Langley. New York, 1896. S. 502 v násl.

· Immanuel Kant, z Kritiky čistého rozumu. Přeložil F. Max Muller. New York, 1896. P-483 a násl.

· J. A. Dorner ze systému křesťanské nauky. Přeložili A. Cave a J. S. Banks, Edinburgh, 1880. Sv. I., s. 216 a nás

· Lotze, Microcosmus. Přeložili E. Hamilton a E. E. C. Jones. Edinburgh, 1887. Sv. II., S. 669 a násl.

· Robert Flint, z Theism. New York, 1893. Sedmé vydání. Str. 278 a násl.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = === = = = = = = = = = =

Zobrazit takéOdbourání teleologických, kosmologických a ontologických argumentů pro existenci boha Přečtěte si kritiky ontologického argumentu

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = == = = = = = = = = = = = = = = =

Závěrečné shrnutí:

1. Co to dokazuje:

A. Anselm dokazuje, že pokud si myslíte o GCB, musíte si myslet, že existuje.

B. Descartes dokazuje, že pokud si představíte VŠECHNY PERFEKTNÍ bytosti, musíte si představit (MYSLIT) tuto bytost jako existující.

2. Kant zdůrazňuje, že i když si musíte MYSLIT, že existuje, neznamená to, že existuje. Existence není něco, co můžeme znát z pouhé samotné myšlenky. Není znám jako predikát subjektu. Je zapotřebí nezávislé potvrzení zkušeností.

3. Tento argument poskytuje určitou podporu těm, kteří již věří. Má variace, které zakládají možnost existence takové bytosti.

4. Argument nepřemění nevěřícího na věřícího.

Hodnocení výsledku

Tento argument nebo důkaz nezakládá skutečnou existenci nadpřirozeného božstva. Pokouší se definovat existenci v existenci a to není racionálně legitimní. I když argument nelze použít k přeměně nevěřícího na věřícího, chyby v argumentu neprokazují, že neexistuje žádný bůh. Důkazní břemeno požaduje, aby bylo pozitivní tvrzení, že existuje

nadpřirozené božstvo, založeno na rozumu a důkazech a tento argument tento standard nesplňuje. Věřící v boha může pomocí argumentu stanovit pouhou logickou možnost, že existuje

nadpřirozené božstvo, nebo alespoň to, že není iracionální věřit v možnost, že existuje taková bytost. Argument vůbec nezakládá žádný stupeň pravděpodobnosti.

VÝSLEDEK:

Argument:

Předpoklady

1. Předpokládejme (S), že největší myslitelná bytost (GCB) existuje pouze v mysli a ne ve skutečnosti (gcb1).

2. Největší myslitelná bytost by pak nebyla tou nejlepší myslitelnou bytostí, protože by se dalo myslet na bytost jako (gcb1), ale myslet na gcb existuje ve skutečnosti (gcb2) a nejen v mysli.

3. Takže gcb1 by nebyl GCB, ale gcb2 by byl.

4. Myslet na GCB znamená myslet na gcb2, tj. bytost, která existuje ve skutečnosti a ne pouze v mysli.

mstheme >

Závěr: GCB (Božstvo) existuje

Problém s argumentem:

1. ____Premises are false

2. ____Premises are irelevant

3.____Premises obsahují závěr – kruhové odůvodnění

4. __X__Prostory nejsou dostatečné pro podporu závěru

5. ____Alternativní argumenty existují se stejnou nebo větší podporou